Lov mníka
Již název článku napovídá, že cílený lov mníka v podzimním a zimním období, nebude žádnou procházkou růžovým sadem. Mnohdy je to opravdu zkouška trpělivosti, loveckých schopností a v neposlední řadě i vlastního imunitního systému a fyzické zdatnosti. Ale věřte, že veškerá úskalí budou zapomenuta, až se podíváte do očí této krásné a tajemné rybě, která dlouhá léta díky svému způsobu života uniká pozornosti nic netušícím rybářům. Každého asi nejprve napadne, jestli má smysl obětovat čas k lovu této ryby, když si není jistý, zda je právě jeho revír pro mníka tím pravým, jestli se zde vyskytuje či zde byl někdy v dřívější době uloven.
Obecně by se dalo říci, že je tato ryba obyvatelem lipanového a parmového pásma, ale výjimkou nejsou údolní nádrže, jakou je třeba legendami opředené Lipno. Jenže vlivem znečišťování toků a rostoucího zájmu sportovních rybářů, někdy před 20–25 lety, byl mník doslova na hranici vyhubení na většině našeho území. Ovšem v téže době jejich žalostnému stavu začal dopomáhat umělý výtěr a odchov plůdku na rybnících, ze kterých roček mníka putoval do sportovních revírů, což mělo za následek zvýšení jeho početnosti. Takže není od věci, zeptat se na příslušné Místní organizaci, zda se mník do vašeho předpokládaného lovného místa vysazuje. Pokud ano, jistě je to dobrá zpráva, zvyšující vaše naděje na úspěšný lov. Mník má v oblibě členité a kamenité dno, podemleté břehy. Na hloubce příliš nezáleží. Ideálním místem je třeba tišina v podjezí, kam mníci rádi míří za potravou. Mírný proud není na škodu.
Nástrahy na mníky
Ačkoliv mník není nijak dobrý lovec, povahu dravce mu nikdo neodpáře. Nejčastěji používanou nástrahou je tedy rybka a nezřídka také rousnice, která bývá úspěšnou především při lovu v zakalené vodě po silné bouřce. Řeč bude o bezesporu nejúčinnější metodě – položené.
Úlovek malého mníka také potěší.
Bohužel nelovím zrovna na revírech, kde je mník nějak příliš hojnou rybou, proto se mu snažím vyjít vstříc a nástrahu předkládám tak, aby ji mohl co nejsnadněji najít – mrtvou rybku nadlehčuji polystyrenem a montáž upravuji tak, aby se rybka vznášela jen kousek nade dnem. Toho docílím tím způsobem, že zhruba 10–15cm před háček zamáčknu tak velký broček, aby rybě nekladl přílišný odpor při záběru a aby naopak nebyl příliš malý, jinak by se rybka vznášela vysoko ve sloupci. Jeho velikost je tedy nutné sladit s velikostí nástražní rybky a tudíž s množstvím polystyrenu, zatlačeného v její tlamce. Velikost rybky by se měla pohybovat v rozmezí 6–10cm, na druhu celkem nezáleží. Není na škodu nechat rybku před lovem „zasmrádnout“, po napíchnutí naříznout břicho, aby byla více cítit.
Montáž a záběr
Ačkoliv je mník zarputilý hltavec, poměrně dost často jsem zaznamenával neproměněné záběry. Postupem času jsem došel k názoru, že návazec není dobré nechávat kratší než 50cm. To samé platí i u průvěsu čihátka, které by mělo být co možná nejlehčí, aby nekladlo rybám odpor. Doporučuji používat dvojháčkový systém, protože velice častým zájemcem o vaši nástrahu bývá také tloušť, který delší dobu rybku ochutnává jen mezi pysky a s jedním háčkem je jeho zdárný zásek spíše loterie.
Záběr mníka lze velice dobře rozpoznat. Není nijak rychlý, spíše trhavý, ryba stojí víceméně na místě a snaží se polknout nabízené sousto. Po záseku se snaží ukrýt do kořenů či pod kameny, je tedy nasnadě nepodcenit náčiní, se kterým hodláme lovit. Mník je rychle rostoucí a krátkověká ryba, takže v ideálních podmínkách může v šesti letech života dosáhnout trofejní velikosti a váš „cajk“ dokonale prověřit. Především vlasec by neměl být menšího průměru než 0.20mm, běžně se používá i 0.25mm. V místech, kde není tolik vázek, si dovolím i kvalitní 0.18mm. Ideální délka prutu by se měla pohybovat někde mezi 3 – 3.5m, vrhací zátěž 20–40g, klidně i více.
Extrémní podmíky
Aktivita mníka, jak je známo, stoupá se snižováním teploty vzduchu a tudíž i teploty vody. Vrcholu dosáhne okolo 5°C a když k tomu připočteme fakt, že záběry přichází zpravidla až po setmění, snadno si každý může vydedukovat, jakým podmínkám bude rybář při jejich lovu vystaven. Nezřídka jsou mníci při chuti, když na obloze plují těžké sněhové mraky, fučí silný vítr a co chvíli sněží. To už je opravdu zkouškou rybářovi trpělivosti. Zde je třeba pečlivě dbát na ošacení, nestydět se použít třeba dvoje kalhoty, pletené ponožky a na ruce palčáky. Něco na zahřátí, v podobě horkého grogu v termosce či něčeho „ostřejšího“ v náprsní kapse, také přijde vhod. Když se člověk nehýbe, snadno profoukne a pak je rozumnější hodit nohy na ramena a doslova prchnout. Nemá smysl se za každou cenu přemáhat a pokoušet zdraví.
Úsek řeky bohatý na úlovek tohoto nočního dravce.
I když, pokud trefíte ten správný čas, kdy jsou mníci skutečně při chuti, v tu chvíli přestanete vnímat okolí a soustředíte se jen na ona magická čihátka, prozrazující zájem ryb o vaši nástrahu. Být ve správný čas na správném místě se stane málokdy, ovšem o to cennější pak tyto chvíle jsou. Neexistují nějaká pravidla, za jakého počasí, za jakého tlaku a stavu vody, je nejlépe všeho zanechat a klusat k vodě s mrtvými rybkami. Přijde to zcela neočekávaně, leckdy i za takových podmínek, za kterých už ani nedoufáte v nějaký úspěch…
Zážitek z lovu
Bylo ještě světlo, oba pruty nahozeny na osvědčených místech, čihátka však zatím nezaznamenala jediný pohyb pod vodní hladinou. Jasná obloha, nízký stav vody a nadcházející úplněk, nevěstili nic dobrého. Ještě pár chvil po setmění nejevil zájem o mou nástrahu ani tlouští dorostenec. Má nálada se blížila k bodu mrazu. V duchu jsem se smířil s dnešním neúspěchem.
Do konce doby lovu zbývala ještě hodina, ale přesto jsem byl již pevně rozhodnut předčasně sednout na kolo a uhánět do vyhřátých prostor svého domova. Už skládám stoličku, když jsem si všiml lehkého pohybu čihátka na spodním prutu. Poté následoval typický tloušťový záběr, který jsem bez potíží proměnil. Tloušť měřil krásných 52cm. Rybu jsem vyháčkoval a opatrně pustil zpět. Prut jsem pro jistotu nahodil znovu, nalil si poslední šálek horkého čaje a doufal v zázrak. A ten opravdu přišel!
Horní prut se začal mocně kývat. Typické trhavé pohyby čihátka dávaly tušit, jaký že dravec se přišel nasytit. Zásek seděl, mníka jsem odhadoval na solidních 55cm. Krásná ryba s atypickým zbarvením. Zbavuji ho háčku, když v tu chvíli se pohnul i spodní prut. Následoval dlouhý záběr, opět typický pro tyto tajemné noční loupežníky. Po záseku se nejprve zprudka protočila poměrně utažená brzda navijáku a ryba se mocným tahem snažila zajet do vázky ve břehu, kde bych o ni jistě přišel. Kvalitní dvacítka mi však prokázala velikou službu, rybu jsem otočil a pomalinku směřoval k podběráku. V jednu chvíli se přede mnou doslova vyvalilo bílé břicho solidního mníka, napodruhé už ryba skončila v síti. Krásně vybarvená jikernačka mníka jednovousého měřila rovných 66cm. Byla seklá jen za krajíček, snadno jsem ji zbavil háčku a podrobil focení i se svým 55cm dlouhým kolegou, který čekal na vlhkém hadru opodál. Obě ryby jsem opatrně pustil.
To jsou oni…
Úplněk již vylezl nad koruny stromů, blížila se šestá hodina. Složil jsem pruty a plný nadšení nasedl na kolo. Až cestou domů jsem si uvědomil, jak pocit z vydařeného lovu dokáže zahřát na srdci a teploty pod bodem mrazu mi nezkazí náladu ani v nejmenším…
Závěr
Pokud jste se prokousali článkem až sem, doufám, že vám mé poznatky budou v praxi alespoň trochu užitečné. Na závěr si dovolím jednu malou poznámku.
Lov mníka je velice citlivá záležitost. Někdy se stane, že i bez náznaku záběru vylovíte mníka, majícího nástražní rybku hluboko v jícnu. V mém případě to vycházelo asi na dva až tři kusy z deseti, přesto jsem neváhal a zakoupil rychloreznoucí háčky, aby se jich ryby mohly za pomoci svých agresivních trávicích šťáv rychleji zbavit. To samé platí pro zacházení s rybou. Nejlépe je nebát se namočit podběrák, v něm mníka opatrně vyháčkovat a případně vyfotit, poté pustit zpět. Je to opravdu krásná a tajemná ryba, která si nezaslouží skončit prakticky pár týdnů před třením na pánvi.
